Hurá - jsem máma!

Jsi připravena stát se matkou? Může se na to vůbec žena dostatečně připravit? Odpověď je jednoznačná – NE! Můžeš číst hromady knih, hlídat děti sourozenců a kamarádek, dělat au-pair, učit ve školce, ale na toto se prostě připravit nedá. Je to to nejtěžší a zároveň nejkrásnější na světě! Mít dítě – budu mít dítě! To si možná říkáš, ale pravdou je, že dítě bude mít tebe – mámu. Ty dítě nevlastníš – to ono vlastní tebe, má mámu! Jsi pro něj vše stejně tak, jako ono je pro tebe vším. Ale ty jsi víc pořád víc! Už od samotného embrya ho ovlivňuješ a nemá na výběr. Nemůže si říct, že se nechce narodit, nemůže si mámu vybrat. Ty tu jsi a vždy budeš pro něj. Každé dítě má i otce – ať už s ním žije nebo ne. Neopomíjím důležitost otce – bez něj by to nešlo, ale máma jsi ty.

Nebudu lhát – není to žádný med. Probdělé noci, srdceryvný pláč, únava, vyčerpání, rozdvojení identity, ztráta veškerého soukromí, čím dál častější deprese, pocity totálního zoufalství nebo měknutí mozku.

14 každodenních otázek pro ženu a matku na mateřské

Běžný život ženy a matky na mateřské dovolené – to zažívá každá z nás. Vybrala jsem 14 otázek, které mi často klade partner, i když na ně existují dost jasné odpovědi. Nabízí se i odpověď otázkou (OO). Na blbou otázku, blbá odpověď. Je to neustálý kolotoč, který mi asi nikdy nepřestane lézt na nervy, ale nejde z něj vystoupit. Taky vás dokážou podobné otázky vytočit doběla?  

Článek s písničkou - Green Door

Co je za zelenými dveřmi? To je problém, který řeší totálně našlápnutá pecka Green Door, do které jsem navěky zamilovaná. Česká verze Zlá noc je mi známá už léta letoucí, ale originál jsem objevila teprve nedávno a okamžitě jsem jej zařadila do mých top písniček. Nikdy mě neomrzí – někdy si ji v autě pouštím stále dokola a nemohu se jí nabažit.

A má snad text nějaké hlubší poselství? Co se skrývá za těmi zelenými dveřmi, zpoza kterých se ozývá hlasitý smích a rázné údery do piana? 

Touha dostat se za zelené dveře a oddat se bujaré zábavě, odhalit to tajemství, které se za nimi skrývá. To by se dalo řešit do nekonečna a lze použít na jakoukoli problematiku v různé době.

Písnička je z roku 1956 – text Marvin Moore, hudba Bob Davie. Původní interpret Jim Lowe. O rok později dobyla britské hitparády tato písnička v podání zpěváka Frankieho Vaughana a o dva roky později ji zpíval Milan Chladil s textem Jiřího Brdečka. Já mám nejraději verzi od Shakina Stevense.

ČTĚTE DÁL...

ČsP - Prý se tomu říká láska

Článek s písničkou - Prý se tomu říká láska

Další moje srdcová záležitost. Nejsem velkým fandou přeslazených písniček o lásce, ale tato má prostě duši. Není sladká jako cukrová vata, ale je nesmírně pravdivá. Celkem prostý text Lenky Filipové naprosto vystihuje kouzlo lásky. Co láska s člověkem dokáže a jak promění jeho přání i pohled na život. Neopomíjí ani možné obavy a úskalí zamilování. Nevyznáte se ve svých pocitech, nepoznáváte sami sebe, co je samozřejmé je najednou zázračné, co je výjimečné je rázem průzračné. 

Člověk je v jednu chvíli sám a v letmém okamžiku se život změní k nepoznání. Vysníte si svůj idol podobný fešákům z filmových pláten, a když se ten pravý objeví, jste sami překvapeni, že vypadá zcela jinak, ale je to prostě ON. Poznáte to. Tomu se říká láska. Přijde jako blesk z čistého nebe, nejde to naplánovat ani si to vymodlit. Přijde to samo – v okamžik, kdy to nejméně čekáte. Věřím na osudovou lásku – neexistují náhody. Vše se děje tak, jak má. 

ČTĚTE DÁL....

Článek s písničkou - Rákosí

Úchvatná melodie s kouzelným textem Petr Černocké, to je písnička Rákosí, kterou nazpívala sama Petra a zpívá jí s jejími slovy i skupina Plavci. I já tuto písničku nesmírně ráda zpívám. Je plná klidu a krásných slovních obratů. Její melodie hladí, text svádí k zamyšlení. 

Článek s písničkou - O bláznech

Písniček o bláznech nebo bláznovství je docela hodně. Jednou mi jedna nejmenovaná osůbka vyprávěla, jak seděla v čekárně na psychiatrii, která byla plná dalších pacientů a bylo tam puštěné nějaké populární rádio. Nevím, kdo sestavoval playlist pro ten den, ale bylo docela vtipné, že po sobě zazněli hned tři písničky o bláznech po sobě - O bláznech (Michal Penk), Svět je plnej bláznů (Leona Machálková) a Jsem prý blázen jen (Jiří Schelinger). Už chyběla jen písnička Jen blázen žárlí (Jakub Smolík) nebo Jenom blázni se radujou (Lenka Filipová). Určitě to všechny pacienty v čekárně dost povzbudilo :)

Článek s písničkou - Závidím

Závidím - nádherná písnička Nadi Urbánkové, která je plná emocí, které do textu vložil autor Jiří Grossmann, když se dověděl, že je velmi vážně nemocný. Píseň zazněla i na jeho pohřbu přímo z úst Nadi Urbánkové. Dodnes se velmi často pouští při smutečních obřadech. Do její interpretace jsem se ještě neodvážila pustit, protože to není vůbec jednoduchá písnička a navíc je to dost estrádní smutná záležitost, která se na zábavy moc nehodí. Přesto ji mám nesmírně ráda - má hlubokou myšlenku.

Článek s písničkou - Spěchám

Otevírám novou kategorii příspěvků, a to je "Článek s písničkou". Životem mě provází hudba a každý den si broukám nějakou písničku - občas mi jich hrabe více najednou a některé písničky i vydrží v hlavě i několik dní, některé mě provází celý život. Třeba právě písnička SPĚCHÁM, kteoru v české verzi nazpívala Hanka Zagorová. Teprve nedávno jsem narazila na originál QUEEN OF HEARTS (Juice Newton) a musím zhodnotit, že původní verze je prostě boží.

Žena za DJ pultem - večírek pro doktory

Další firemní akcička, kde baví lidičky jako DJka. Ze začátku k poslechu a samozřejmě došlo i na písničky na přání. Místo do půlnoci se hrálo do dvou a všichni vypadali spokojeně. Co si nechala tato společnost zahrát a na co nejvíce tančili? A jak se večer vyvíjel?

Pro zajímavost uvádím, že se jednalo o sympózium lékařů, takže poměrně distingované inteligentní publikum, říkala jsem si. Ani dnes nechyběl "pan aktivista" - tedy osoba, která od začátku vymýšlí spoustu přání a snaží se to trochu rozproudit.  Optává se, co bude další písnička, a je prostě pořád někde blízko. Zpravidla to nebývá ani šéf skupiny, jen má prostě pocit, že to bude tak nějak řídit.  Musím říci, že dnešní pan aktivista byl střízlivý služný sympaťák ve středním věku. Chvíli se hrálo jen podle něho a to už se mi přestávalo líbit, ale naštěstí se ještě před půlnocí vytratil a objevil se až před závěrem. Do role pana aktivisty se díky bohu nikdo další nenominoval.

Krůpěj medu pro Verunku

Konečně! Udělala jsem si radost a objednala si mp3 nahrávky mé oblíbené pohádky z dětství - Krůpěj medu pro Verunku. Mívali jsme ji na gramofonové desce a netuším proč, ale nedávno jsem si na ni vzpomněla. Celé to tak nějak souviselo i s názevem mého blogu (podobnost není čistě náhodná). Znáte tuto pohádku?

Čím chci být až vyrostu?

Čím chci být až vyrostu?  Možná je divné si položit tuto otázku, když mi letos bude 30 let.

Jsi fakt šikovná!

Teda ty máš koníčků, kdy to všechno stíháš?

To všechno zvládáš sama? 

Obdobné věty dost často slýchám od známých i zcela cizích lidí. Hřeje mě to u duše, zvedá sebevědomí a dodává chuť do života. Jenže… Umím já něco vůbec pořádně? Co mi fakt jde? Co mě baví nejvíc? Nemůžu najít odpověď…

Všechno mi vždycky docela šlo, ale v ničem jsem nevynikala. Ve škole spíš premiantka, pro některé dokonce až šprtka. Nic mě extra nebavilo, ale celkem mi šly jazyky a humanitní předměty. Na matiku a fyziku teda buňky nemám – ty mi kazily na gymplu pokaždé vysvědčení. Dobře – tak aspoň vím, co mi nejde. U maturity samé jedničky, to samé u absolutoria a u státnic. Takže fakt asi šprtka – ale co mi to dalo? Nic moc, jen mám hezké diplomy na památku. Velkou roli hraje asi to, že to byly vše ústní zkoušky a já mám prostě talent na to, vše dobře okecat. Umím tlachat i o tom, o čem skoro nic nevím :)

Boj s nadváhou – boj na celý život!

Je to zhruba rok a půl, co jsem zveřejnila článek o tom, jak se mi podařilo zhubnout 50 kg
(odkaz). Od té doby se celý můj život strašně změnil. Stihla jsem rozejít a rozvést s mužem, se kterým mám malého synka. Bylo to velké rozhodnutí, ale ničeho nelituji. Vše se děje, tak jak má. Zcela neplánovaně jsem velmi brzy po rozchodu našla nového životního partnera, do kterého jsem se bláznivě zamilovala a neváhala jsem se přestěhovat do Hradce Králové, abychom mohli začít žít společně. Musím přiznat, že to nebylo jednoduché. Se mnou to nebylo jednoduché a já jsem mu strašně vděčná za to, že to se mnou vydržel i přes šílené stavy depresí, kterými jsem si prošla. Dnes už společně rekonstruujeme baráček ve vesničce, odkud pochází, a neumíme si představit život jeden bez druhého.

A jak pokračuje můj příběh o hubnutí? V době, kdy zveřejnila článek, jsem vážila 79 kg, a i když už jsem se sebou byla relativně spokojená, měla jsem v plánu se dostat až na 70 kg. Této hranice jsem zatím nedosáhla, ale nic není ztraceno. Než se rozhodnu znovu otěhotnět, chtěla bych se této váze přiblížit. Mám na to ještě čas :)

Průkazové foto - vlevo rok 2013, pravo rok 2015

Co teď? Co dřív? eM!!!

Mireček jel k tátovi, takže část odpoledne a večera volná. Jsem u našich, muž bohužel daleko, takže mám několik hodin jen pro sebe. Co teď? Co dřív? Pracovat či relaxovat? Film? Číst si? Psát? Je toho tolik, co chci stihnout. Nakonec nestihnu nic. Teda něco ano, ale výsledku je to nic proti původním plánům. Štve mě, že nemám víc času. Že neumím lépe hospodařit s časem. Možná se moc soustředím na sebe a na své potřeby. Jsem sobec? Jenže já toho chci stihnout hrozně moc - život je krátký a dny čím dál kratší. A strašně mě štve, že si nemůžu číst v autě, protože mi je hned blbě. A ty hodiny za volantem. Ty nudné hodiny. Kdybych aspoň mohla poslouchat nějakou oblíbenou hudbu nebo audio knihu. Jenže můj věčný spolucestovatel vyžaduje dětské písničky - v lepším případě ty lidové a ne ty, které zpívám já. To už je úplné vymejvání mozku - poslouchat celou cestu dětské písničky, které jsem nazpívala. Je dobře, že se to dětem líbí, ale že bych to musela slyšet 10x za sebou během cesty, to už je drobet moc.

Jak jsem zhubla 50 kg

Ahoj přátelé,

sdílím zde článek, který jsem napsala v únoru 2015. Od té doby se sice pár věcí změnilo, ale pořád se snažím udržovat zdravý životní styl. Až se k tomu dostanu, napíšu článeček o aktuálním vývoji a o tom, co se během té doby "mezi" událo. Tento článek není již na jiném blogu přístupný, a tak ho vystavím zde, protože se stal pro spoustu žen motivací a to bylo jeho cílem!
Podívejte se, jak se mi to povedlo! Tím to ale nekončí - je to boj na celý život! Chystám pokračování, ještě letos se dočkáte ;)

To už je konec?

Diskotéky jsou akce, kde se lidé chtějí bavit a DJ musí počítat s tím, že to bude dlouho do noci. Pro mě osobně je super, když vím předem, od kolika do kolika se hraje. Alespoň orientačně. Hodinka až dvě navíc nebývají problém, ale delší prodlužování už je docela nářez. 

V klubech to je buď pevně dané, nebo plus minus se končí tak nějak dle situace v brzkých ranních hodinách. A s tím se počítá. Svatby, firemní večírky nebo oslavy narozenin jsou trochu nevyzpytatelné. Většinou se s klienty domlouvám orientačně předem s tím, že každá další hodina je za příplatek. V práci se také občas stane, že musíte zůstat déle, ale vše má své hranice. Je potřeba rozložit síly, uvědomit si, že celý večer má nějaký vývoj. Akce většinou graduje a ke konci se spíše uklidní a je konec. Když ale nevíte, kdy bude konec, není to snadné. 

24 otázek, kterými vytočíš skoro každého DJe

Možná to zatím vypadá, že svou práci nemám vůbec ráda, ale nenechte se zmást :) Můžete se těšit i na pozitivnější články! Co ale každého DJ zaručeně vytočí? Určitě by se mnou v mnohém souhlasili. Původně to mělo být 10 otázek, ale nějak jsem zjistila, že mě toho vytáčí víc, než jsem si myslela :) Vše je opravdu z praxe, tak snad se dobře pobavíte!


1. Zahraješ mi tu písničku, jak ve videoklipu tančí ten černoch na pláži?

Pravděpodobně nezahraji, protože videoklipy moc neznám. Sice by to někdo mohl předpokládat, že jako DJka budu sledovat klipy, ale nesleduji a pár jich sice občas zkouknu, ale dle toho popisu hostů většinou nelze identifikovat

2. Můžeš pustit ten můj song znovu? Byla jsem na záchodě!

      Tak toto je masakr – opravdu nestíhám hlídat, jestli autor přání je zrovna přítomen na parketě, když pouštím jeho přáníčko. To já pak vypadám jako blázen, že pouštím znovu něco, co před chvíli zaznělo. Většinou nejste na akci sami, že?  

3. Zahraješ konečně něco normálního?

A následuje samozřejmě odpověď otázkou – a co je podle tebe normální? Netřeba dál komentovat!

4. Pustíš tam něco tanečního? 

Podobná odpověď jako na přechozí otázku – pro jednoho je taneční muzika latina, pro druhého techno a kupodivu pro dalšího je to třeba rockovka.

5. Co bude další písnička? 

Nech se překvapit – resp. co je ti do toho :D Chceš mě přesvědčit o tom, že máš lepší nápad? ;) Nehledě na to, že v tu chvíli to třeba ještě sama nevím :D

Jsem DJ nebo jukebox?

„Hrajete na přání?“ Nejčastější otázka, se kterou se během akcí jako DJka pokaždé setkávám. Nejsem DJka v pravém slova smyslu – hudbu nemíchám z desek, jen pouštím písničky z CDček v takovém sledu, aby se všichni dobře bavili. Nehraju už ani v klubech a na veřejných akcích – zaměřuji se na soukromé firemní akce, narozeniny, svatby a jiné oslavy pro uzavřený okruh osob. Pro zjednodušení se budu dále nazývat přesto DJkou, protože to tak okolí stejně pojmenovává a vnímá. 

Mým cílem je, aby všichni hosté byli spokojeni. Jenže spokojeni bohužel všichni nebudou nikdy. Co člověk to názor a jiný vkus. Možná dělám chybu, že nabízím hostům možnost nechat si zahrát písničku na přání. Někdy to ani nabízet nemusím a všichni to berou automaticky. Už to tak prostě je – lidé jsou zvyklí si diktovat a mají pocit, že za peníze jde koupit všechno a já jsem jen ten najatý nádeník, který bude skákat tak, jak se píská. Já to respektuji a jsem kolikrát ráda, že si řeknou, co mají rádi. Je to jejich akce a mají na to nárok, když si mé služby platí. Od toho jsem přeci tady, proto si mě objednali. Jenže kde je ta hranice?

Pořád jsem DJ a ne jukebox. Někdy mi připadá, že opravdu jukebox jsem. Chybí už jen to, aby mi přistála v kasičce mince za každou objednanou písničku. Jenže ani jukebox neumí pustit všechny písničky najednou a za upřednostnění písně na začátek seznamu vyžaduje tato bedna na hudbu zvláštní příplatek. Já osobně podplácení při akcích nemám ráda. Je příjemné, když dostanete nějakou kačku navíc nebo Vám přistane na stole drink jako poděkování za puštění písničky na přání. Jenže potom mají hosté pocit, že si mě mohou koupit. Beru to tak, že jsem tam pro všechny a tímto jsou ostatní diskriminovaní.