Závidím - nádherná písnička Nadi Urbánkové, která je plná emocí, které do textu vložil autor Jiří Grossmann, když se dověděl, že je velmi vážně nemocný. Píseň zazněla i na jeho pohřbu přímo z úst Nadi Urbánkové. Dodnes se velmi často pouští při smutečních obřadech. Do její interpretace jsem se ještě neodvážila pustit, protože to není vůbec jednoduchá písnička a navíc je to dost estrádní smutná záležitost, která se na zábavy moc nehodí. Přesto ji mám nesmírně ráda - má hlubokou myšlenku.
Závidět není nic trestného - je to lidské.
Chudí závidí bohatým, nemocní závidí zdravým, staří závidí mladým, děti závidí dospělí, děti závidí dospělým. Bezdětní závidím těm, co děti mají. Rodiče závidí bezdětným jejich volnost a svobodu. Pracující závidí studentům jejich bezstarostný život, studenti závidí pracujícím jejich finanční nezávislost. Celebrity závidí obyčeným lidem jejich anonymitu, ti zase slavným lidem jejich popularitu. Děti závidí jiným dětem jejich hračky, muži závidí kolegům z práce jejich luxusní automobily a ženy závidí jiným ženám značkové oblěčení nebo krásné vlasy. Závidíme druhým to, co sami nemáme. Ale až na světe nebudeme, tak budeme už jen závidět těm, co mohou žít. O tom je vlastně tato písnička - ten, kdo není na světě, závidí světu běžné každodenní radosti.
Závist je celkem běžná lidská emoce, která ač je považována za hřích, je celkem přirozená. Když někomu něco závidím, nesmím ho odsoudit, ale přát mu to. Naučte se být přející. A třeba si to také přát a proměnit závist v touhu a tužby proměnit ve skutečnost.
Já zavidím v zimě těm, kteří žijí na druhé straně planety a mají tam teplo. Závidím těm, kteří ještě mohou vyspávat, když já musím vstávat. Závidím jiným holkám jejich dokonalou postavu a pleť. Závidím ostatním, že mají čas sportovat nebo si přečíst knížku. Závidím těm, kteří mají buňky na matiku a fyziku. Závidím všem, kteří něco umí opravdu dobře. Závidím těm, kteří vědí, co v životě chtějí dosáhnout. Závidím všem, kteří jsou finančně nezávislí. Závidím těm, kteří pořád někam nespěchají. Závidím vlastně úplně všem, kteří mají nebo umí něco něco, co já nemám a neumím. Ale když budu jen závidět, nikam dál mě to neposune. Musím začít chtít, toužit a konat. Najít si to, co je pro mě důležité a co chci změnit, abych nemusela jen závidět. Najít si cestu, jak dosáhnou toho, co chci. Vytičit si své sny a jít za nimi.
Rozhodně nejsem nepřející - když někomu něco závidím, tak mu to ale závidím upřímně a nepřeji mu, aby o to přišel. Přeji každému to, co má a co si zasloužil, čeho dosáhl. Asi neovlivním to, že mi prostě něco přirozeně nejde - Einstein ze mě určitě nebude. Mohu ale pracovat na své nedokonalé postavě, mohu si odepřít některé aktivity a věnovat více času sportu nebo knížkám. Mohu věnovat více času svým blízkým a přestat se pořád za něčím honit. Mohu pracovat na své kariéře a najít způsob, jak vydělat víc peněz, abych mohla zabezpěčit svou rodinu a jet jednou za rok na dovolenou. Všechno jde, když se chce. A hlavně - zdraví člověk závidí všem ostatním všechno možné, ale nemocný člověk závidí zdravým jen to jejich zdraví. Dokud jsme zdraví, nemáme právo nic závidět - můžeme závidět jen sami sobě, že máme právo žít.
"Vždyť já chci jen žít jak žít se má a o nic víc. Je to jen má touha šílená a té chci říct... "
Italský originál písně - Adriano Celentano-Ragazzo della via gluck
BTW: Co by mi mohl někdo jiný závidět? Že mám báječnou rodinu, úžasného syna i partnera. Jsem zdravá, umím docela pěkně zpívat, jsem pracovitá, celkem i chytrá, umím být společenská, empatická, dochvilná, kreativní, komunikativní, umím bavit lidi, vařit, jezdit na in-linech, plavat, snowboardovat .... a to už se nějak moc chvástám. Samochvála smrdí - ale kdo jiný Vás pochválí, když to neuděláte sami? : )
Žádné komentáře:
Okomentovat