Diskotéky jsou akce, kde se lidé chtějí bavit a DJ musí
počítat s tím, že to bude dlouho do noci. Pro mě osobně je super, když vím
předem, od kolika do kolika se hraje. Alespoň orientačně. Hodinka až dvě navíc
nebývají problém, ale delší prodlužování už je docela nářez.
V klubech to je buď pevně dané, nebo plus minus se
končí tak nějak dle situace v brzkých ranních hodinách. A s tím se
počítá. Svatby, firemní večírky nebo oslavy narozenin jsou trochu
nevyzpytatelné. Většinou se s klienty domlouvám orientačně předem
s tím, že každá další hodina je za příplatek. V práci se také občas
stane, že musíte zůstat déle, ale vše má své hranice. Je potřeba rozložit síly,
uvědomit si, že celý večer má nějaký vývoj. Akce většinou graduje a ke konci se
spíše uklidní a je konec. Když ale nevíte, kdy bude konec, není to snadné.
Co tedy může být problém? Vedení firmy objedná večírek pro
zaměstnance od 20:00 do 01:00. Tak nějak
s tím počítáte, říkáte si, že budete doma v nějakou rozumnou hodinu.
Jedete hrát sami s tím, že zvládnete zpátky bezpečně řídit. Zhruba od
20:00 do 22: 00 nikdo netancuje, okolo půlnoci to už vře. Zábava je však
v plném proudu před plánovaným koncem a šéf svolí, že se může hrát dál.
Ok, tak se domluvíme, že to bude do dvou. A před druhou se situace opakuje a
hrajete najednou do tří, do čtyř. Diskotéky jsou non stop a máte už drobet
dost, ale náš zákazník – náš pán. Najednou jsou čtyři ráno, šéf nikde, personál
je již nervózní, že měli dávno zavírat, aby mohli chystat ráno snídani pro
hotelové hosty. Mezitím si stěžuje někdo z hotelových hostů nebo
z okolí na hluk, občas přijedou i policajti a je potřeba hudbu ztišit. Po
přídavcích se to ve 4:15 utne s tím, že už je opravdu konec a tanečníci se
začínají bouřit.
Co teď? Mám hrát dál? Mohu vůbec, když už provozní dal
rozkaz, že musí být konec? Ne – musím opravdu končit. Nehledě na to, že není
přítomen nikdo kompetentní, kdo by rozhodl, zda ano či ne. Tak a teď to začíná
– probírají se ti, kteří celou dobu seděli na baru a 15 minut před koncem se
roztancovali. Pokaždé se najde i nějaký namachrovaný týpek, který mává
peněženkou, že mi zaplatí, kolik chci, jen ať hraju dál. Bouří se, pískají,
nadávají mi do krav. Celý večer děláte první poslední, aby byla super zábava.
Nakonec jsem za krávu, co ruší zábavu a ani za to nemůže. Rozumné vysvětlování
a omluvy nemají cenu. Nejlepší je, když přijde někdo s tím, ať jim tam
nechám to vybavení, že si to budou pouštět sami. To opravdu myslí vážně? Mám
jim tu nechat moji aparaturu za desítky tisíc a jet domů?
Po skončení mě čeká ještě hodina balení a někdy třeba i 100
km za volantem. Pokud by bylo předem dohodnuto, že se bude hrát do čtyř, tak se
člověk trochu připraví – zajistí si nocleh nebo si s sebou vezme řidiče.
Nejspíš nikoho nezajímá, že ráno musím také vstávat a místo ve tři, dorazím
domů v šest ráno.
Představte si, že máte skoro vše sbalené a přijde napitej
týpek, jestli bych to nemohla znovu rozbalit. V tu chvíli se mi otevírá
kudla v kapse, ale přesto klidně odpovím, že to bohužel nepůjde. Hrozně
ráda bych pak neslyšela to brblání mezi vousy, že jsem slušně řečeno dámské
přirození.
Alkohol dělá někdy z lidí stvůry, které se neumí
chovat. Natáhnete prst a stáhnou Vám celou ruku. Pustíte jeden přídavek a
chtějí další. Hrajete o 3 hodiny déle a pořád je to málo. Mívala jsem ráda lidi
a tuto práci s lidmi, ale čím dál tím více mě mrzí, že se vytrácí slušnost
a respektování pravidel. Pořád se snažím mít toto „povolání“ ráda, ale je to
čím dál tím náročnější. Proto si velice vážím těch, pro které nejsem jen kus
hadru a jukebox. A naštěstí se i takové společnosti lidiček najdou a já jim za
to děkuji :)
Žádné komentáře:
Okomentovat