Boj s nadváhou – boj na celý život!

Je to zhruba rok a půl, co jsem zveřejnila článek o tom, jak se mi podařilo zhubnout 50 kg
(odkaz). Od té doby se celý můj život strašně změnil. Stihla jsem rozejít a rozvést s mužem, se kterým mám malého synka. Bylo to velké rozhodnutí, ale ničeho nelituji. Vše se děje, tak jak má. Zcela neplánovaně jsem velmi brzy po rozchodu našla nového životního partnera, do kterého jsem se bláznivě zamilovala a neváhala jsem se přestěhovat do Hradce Králové, abychom mohli začít žít společně. Musím přiznat, že to nebylo jednoduché. Se mnou to nebylo jednoduché a já jsem mu strašně vděčná za to, že to se mnou vydržel i přes šílené stavy depresí, kterými jsem si prošla. Dnes už společně rekonstruujeme baráček ve vesničce, odkud pochází, a neumíme si představit život jeden bez druhého.

A jak pokračuje můj příběh o hubnutí? V době, kdy zveřejnila článek, jsem vážila 79 kg, a i když už jsem se sebou byla relativně spokojená, měla jsem v plánu se dostat až na 70 kg. Této hranice jsem zatím nedosáhla, ale nic není ztraceno. Než se rozhodnu znovu otěhotnět, chtěla bych se této váze přiblížit. Mám na to ještě čas :)

Průkazové foto - vlevo rok 2013, pravo rok 2015

ČTĚTE DÁL...

Moje váhové minimum bylo 74 kg. Bylo to v létě roku 2015. Stále jsem se snažila dodržovat režim, na který jsem byla zvyklá. Šlo to docela dobře, protože jsem ještě hodně běhala s kočárkem a užívala si in-line projížďky, dokud Mireček byl ochoten sedět na kočárku. Někteří lidé v mém okolí mě dokonce říkali, ať neblbnu, že už jsem hrozně hubená. S tímto si dovolím nesouhlasit – podvyživeně jsem fakt nevypadala, k vychrtlosti daleko, jen jsem konečně byla docela štíhlá a připadala jsem si hezky. S novým vztahem na mě ale číhala i hromada nástrah v podobě společného popíjení vínka po večerech, pozdější ne zcela zdravé večeře nebo nějaký ten odpolední zákusek ke kávě. Začala jsem hodně pendlovat mezi Trutnovem a Hradcem Králové a dodržování pravidelné stravy drobet haprovalo – spíše jsem jedla méně, vynechávala svačiny či později obědvala. Nebyla jsem už tak často v domácím prostředí, kde jsem si připravovala mou milovanou zdravou stravu. Byla jsem odkázaná občas i na restaurace nebo na to, co si prostě kde koupím. Když nebylo po ruce nic zdravého, nejedla jsem nic, což je špatně. 

Takto jsem se postupně dostala zpátky na mých současných 79 kg, a když občas váha skočila i na osmičku, vyděsilo mě to. Nebylo lehké zase naskočit zpět do režimu, když se mi rozházel celý život. Ubylo pohybu s kočárkem, přibylo sezení za volantem nebo jen takové courání s mrňousem po hřištích. Abych se mohla více hýbat, bylo už potřeba hlídání malého. Zařadila jsem méně častý, ale intenzivní pohyb – in-line a běh. Moc mě to baví a děsí mě nadcházející zima. Na in-liny mohu přes zimu zapomenout, běhat se dá, ale jsem z toho pak hrozně rychle nastydlá, a když jsem nemocná, tak nemůžu nic. Takže začarovaný kruh. Nezbývá než si najít nějakou indoorovou aktivitu, ale to mě bohužel moc nebaví. 

Celou zimu budeme předělávat rodinný domeček, který jsme s mužíčkem koupili, takže makat budu hlavně tam. A hlavně držet správný režim stravování – kupodivu mi to jde lépe přes zimu než přes léto. V létě to je samá grilovačka, pozdější návraty domů, výlety, zmrzlinky atd. Jen ta letní zelenina a ovoce mi bude v zimě chybět. Ač se to občas pokazí, snažím se režim dodržovat minimálně tak, abych nepřibrala. Letos nebudu péct tolik cukroví, protože vloni se mi fakt povedlo a nebylo lehké odolávat. 

Se stresem se mi vrátilo i moje oblíbené noční vymetání skříně se sladkostmi. Často jsem pořádala noční výpravu na čokoládu nebo sušenky. Prostě jsem šla po sladkém jak slepice po flusu kdykoli jsem se v noci probudila. Neříkám, že se mi to teď občas nepřihodí, ale fakt si dávám už zase bacha. 

Prošla jsem i obdobím, kdy mi lezla veškerá zelenina krkem. Už jsem nevěděla, co odpoledne svačit, aby to tělu něco dalo. Držela jsem se kefíru a cherry rajčat, což nevyžaduje žádnou přípravu. Na večerní akce jsem si nestíhala chystat jídlo, a tak jsem potom hodila do tašky kousek žitné housky, šunku/nízkotučný sýr a syrovou zeleninu. To mě ale fakt už moc nebavilo a ideální to z hlediska výživy moc není. Nedávno jsem se setkala s paní, která nabízí Herbalife produkty. Nejsem zastáncem tohoto způsobu hubnutí, ale jejich produkt Formule 1 a Protein si teď občas koupím, a když nestíhám nějaké jídlo během dne, rozmíchám do mléka zázračný prášek a je to. Připomíná mi to nedávné období, kdy jsem míchala malému do vody sunar – dokonce na to využívám stejné dávkovače :)  Určitě lepší, než si někde koupit párek v rohlíku.  Dá to tělu potřebné živiny a nechutná to špatně, na nějakou dobu to zasytí a hlavně to je vždy po ruce. Rozhodně to není žádná propaganda – samozřejmě jsem dostala možnost i Herbalife nabízet dál a dělat výživovou poradkyni s těmito produkty, ale to nechci. Tomu totiž nevěřím. Vím, že trvale zhubnout lze jedině kompletní úpravou jídelníčku. Pro ty, kteří ale nemají čas na přípravu zdravých jídel během dne, to není špatná varianta. Nejde tak však žít trvale – jen jako doplněk, ne 2x denně místo hlavního jídla, jak to program Herbalife doporučuje. Dříve (ještě před redukcí) jsem zkoušela i obdobný produkt od LR, ale fakt se to dlouho nedá vydržet. Jakmile začnete pak místo koktejlů/shaků jíst normální hlavní jídla, jojo efekt zaručen. 

Všichni do mě hučí, ať zkusím udělat něco se svým taťkou, který má výraznou nadváhu, zdravotní problémy a fakt by potřeboval zhubnout jako sůl. S ním je to těžké – know how má, ale není schopen to dodržovat. Dokonce si teď objednává krabičkovou stravu od Fitness menu, kterou si pochvaluje. Složením to jsou skvělá jídla a naservírují Vám to přímo domů pod nos, stačí jen dodržovat časy jídel a nejíst nic jiného. Jenže i toto je pro něj je trochu problém – uvidíme, jak to dlouho vydrží. Údajně má po 14 dnech 3 kg dole, ale je to udržitelné? Dá se takto žít celý život? Nevede to zase k jojo efektu? Jsem zvědavá na výsledky. Nicméně skladba stravy od Fitness menu je super – jsou tam veškeré živiny, zajímavé suroviny, je to hodně pestré a chutné. Za čas se o tom rozepíšu možná více, protože sleduji jeho jídelníčky, často ochutnává a čekám, jak se to bude dál vyvíjet.

Co jsem chtěla celým tímto pokračováním článku říci? Že je to opravdu boj na celý život – nejde přestat, nestačí zhubnout, ale váhu držet a stále řešit jídlo a pohyb. Někdy to je náročné, ale zvyknete si. Stále se mě spousta lidí ptá, jak to dělám, co jím a tak. Proto mám v plánu občas nějaké takové povídání o mém zdravém životním stylu sem na blog napsat. Tělo má tendenci se vracet k vyšší váze – pamatuje si ji. Proto časté jojo efekty – nesmí se přestat! Já k tloustnutí mám skony a vždycky to budu muset řešit, takže vzkazuji okolí – nepřestávám a nikdy nepřestanu :)

 

Dnes to bylo takové všeobecné povídání, příště zas třeba nějaký konkrétní jídelníček nebo receptík. Jsem strašně ráda, že jsem spoustu lidí ve svém okolí motivovala a hodlám v tom pokračovat :)

Pozdrav z auta - stále na cestách! Škoda, že nejde při řízení zároveň třeba šlapat na rotopedu :D